Účast astronoma při stavbě orloje musela být pro objednatele orloje nepominutelná, ne-li prvořadá. Neobjednával hodiny, které již měl, ale orloj, astronomický přístroj. Proto je pravděpodobné, že se purkmistr a konšelé asi obrátili s požadavkem postavit na radnici orloj v první řadě na renomovaného astronoma. Orlojníka k disposici na radnici již měli. Byl to Albrecht, který se staral zřejmě o hodiny nahoře na věži, postavené kýmsi před mnoha desetiletími.
Otázkou zůstává možný rozsah astronomovy spolupráce. Astronom mohl navrhnout astroláb včetně jeho mechanické konstrukce a potřebných převodů od stroje nebo mohl být jenom konzultantem při práci orlojníka a dodávat mu teoretické podklady. Technologii a konstrukčním možnostem daným také značnou velikostí díla ale rozuměl zkušený mistr orlojník lépe. Skutečný orlojník, mistr svého řemesla, byl schopen převody postavit sám, už proto, že je musel znát - ani konstrukce astrolábu včetně obzoru vztaženého k místu, by neměla pro něj být problémem. Větší astronomické znalosti vyžaduje ale nařizování čtyřiadvacetníku nebo konstrukce jeho mechanického pohonu, případně konstrukce pomůcky k jeho nastavování, kterou mohlo být astrolabium parvum, ale především tabulky východů a západů Slunce vztažené k místu. I když polohy západů Slunce ke zvoleným datům si mohl také zkonstruovat a vyznačit na astrolábu geometricky podle křivky obzoru. Albrecht ale zřejmě pro samostatnou stavbu orloje předpoklady neměl, nejspíš je neměl ani pro stavbu orloje za pomoci astronoma.
Vyjdeme-li z textu purkmistra Mikuláši z Kadaně, můžeme stvořit následující hypotézu:
Konšelé se obrátili na astronoma, mohl to být Jan Šindel, který působil téměř vedle Staroměstské radnice na univerzitě. K tomu sice chybí věrohodný důkaz (pouze přípisek v „Laudatio…“ Tadeáše Hájka a nikoli zcela bezvýznamné tvrzení Balbína: Hanuš - tvůrce orloje - mistr univerzity), ale zmínky o jiné osobnosti z okruhu astromomů a matematiků v souvislosti s orlojem nalezeny nebyly.
Požádali jej, aby za spolupráce s jejich orlojníkem Albrechtem sestrojil pro radnici orloj. Takový, jaký někdo z nich mohl na cestách někde vidět nebo se o něm doslechl. Albrecht nejspíš ale na tuto práci nestačil (zmínka v listině: náš orloj lépěji spravil, než jest mistr Albrecht to před ním učinil). Pro Šindela konstrukce hodinového stroje i takto velké sféry mohla být zcela neznámou věcí – o praktické realizaci v kovářské dílně nemluvě. Bylo nutné najít jiného orlojníka, toho nejlepšího.
Nedaleko u dvora (sídlo krále bylo vedle Prašné brány), kde působil Šindel jako lékař Václava IV., působil také jako hodinář králův Mikuláš z Kadaně. V té době (pokud ne už před rokem 1385) možná dokončil Mikuláš nahoře v dostavované západní části katedrály sv. Víta orloj (spíš jenom hodiny na kůru – shořely za požáru 2. 6. 1541 – kronikáři Beneš Minorita, Betzkowský a Václav Hájek z Libočan). Konšelé se, možná na doporučení Šindela, na Mikuláše obrátili, aby „lépěji pro ně orloj spravil, než jest mistr Albrecht to před ním učinil“. Mikuláš mohl přijít už k hotovému konceptu orloje, nelze ale vyloučit, že byl podle jeho zkušeností nějak upraven nebo přišel se zcela novým, vlastním.
Je nutné ale vzít v úvahu i jinou možnou interpretaci listiny purkmistra - slova náš orloj lépěji spravil, než jest mistr Albrecht to před ním učinil, mohou možná znamenat jen to, že Albrecht byl stavitelem hodin nahoře na věži, které se moc neosvědčily a Mikuláš udělal hodiny lepší. Z listiny zcela nevyplývá, že se mluví o týchž hodinách (orloji).
Orloj byl nakonec Mikulášem dostavěn počátkem podzimu roku 1410, jeho tehdejší podoba je pro nedostatek informací stále předmětem dohad a spekulací.
I stavba orloje má ale svoji logiku. Astroláb byl umístěn ve výšce 6 metrů, nejen kvůli vznešenosti dojmu, ale i kvůli potřebné délce dráhy pro závaží pod strojem. Bylo to tak zvykem. Vést lano od bubnu k závaží napřed nahoru ke kladce a pak teprve dolů bylo složité a leckdy to ani jednoduše nešlo, nad lanovým bubnem ve stroji byla řada součástí a také by se musel rám stroje tažený lanem nahoru složitě zajišťovat. Preferovali jednoduchá logická řešení.
Co bylo na místě, kde je dnes kalendárium? Prázdný otvor nebo plná stěna? Pokud tam byl otvor, muselo tam být kalendárium. Pokud by až po 80ti letech osazovali kalendárium na místo, kde byla do té doby plná stěna, proč by fatálně ohrožovali statiku celého orloje bouráním tak velkého otvoru, když by stačila jenom malá díra pro hřídel?
V listině z roku 1410 je věta nadto napsány jsou všickni svátkové přes celý rok na předním kole. Dr. Horský uvažuje, že mohly být dny vyznačeny na kole ekliptiky s 365 zuby, pro informaci orlojníka, ale proč by tam byly i svátky? A je třeba zvážit, jak by mohl orlojník data odečítat, když by byla napsána na ozubeném kole jenom 18 cm vzdáleném od plochy astrolábu a na straně k astrolábu přivrácené, v mezeře mezi koly Slunce a ekliptiky s ukazatelem na kole slunečním, stále se otáčejícím. Ani by se tam nevešla, stejně jako na drát o průměru obr. Raka otáčející se s ekliptikou na líci astrolábu.
Ale datum bylo na orloji velmi důležité pro nastavení čtyřiadvacetníku. Dnes na nastavení čtyřiadvacetníku nic nezávisí, ale tehdy bylo rozhodující pro odbíjení hodin. Tvůrce orloje nemohl nechat tak důležitou věc na libovůli orlojníka - jak správně bude během roku, někdy občas, jindy téměř obden, čtyřiadvacetník nastavovat. Kalendářní kolo a klika napojená na čtyřiadvacetník musela být součástí orloje od prvopočátku už z funkčních důvodů. Nehledě na to, že informace kalendária o datu, především o aktuálním svátku světců, podle kterých se běžně datovalo, mohla být pro gramotné měšťany dole často důležitější než informace z astrolábu, které málo rozuměli.
Samotná konstrukce pohonu čtyřiadvacetníku je teoreticky složitá úloha, pokud má být převod správný, ale lze ji také vyřešit relativně snadno graficky. Oproti převodu kruhového pohybu prostřednictvím ojnice na pohyb po přímce jde zde o převod na dráhu kruhovou, odchylka tím způsobená (asymerická změna úhlové rychlosti probíhající podle vzdálenosti od úvratí) se ale snižuje s relativní délkou ojnice a velikostí poloměru dráhy druhého (hnacího) konce ojnice.
Je otázka, jestli tento princip mechanického pohybu čtyřiadvacetníku zde byl použit jako novinka nebo sem byl jen odkudsi přenesen. Podobně koncipovaný čtyřiadvacetník se u jiného podobně starého orloje sice nikde nevyskytuje (Horský, Procházka str. 139.), to ale původnost tohoto řešení nedokazuje. Nelze vyloučit, že podobné řešení čtyřiadvacetníku mohlo být na některém z dnes již zaniklých orlojů.
Petr Skála, 3. 10. 2011