V Archívu hlavního města Prahy je uložen nedatovaný a nepodepsaný rukopis, o kterém soudíme, že ho roku 1867 sepsal Karel Jaromír Erben. Na vročení usuzujeme z uváděných příkladů nastavení ciferníku. Pro autora mluví i rychlé porovnání rukopisu. Následující text je jen letmá rešerše. Rukopis je citován jak v knize Rosického, tak v knize Horského. Tam ovšem s upozorněním a jeho momentální nedostupnost. V současné době pracujeme na přepisu textu rukopisu a na jeho dalším zveřejnění. Přímá digitalizace zatím není v plánu.
Rukopis je poměrně rozsáhlý. Formálně je rozdělen na 3 části: Část historická, Popsání strany zevnější a Popsání vnitřních ústrojí. Rukopis se dobře čte jak po formální tak po obsahové stránce. Je prodchnut vlastenectvím a obdivem k dílu předků. Svědčí i o nečekaně podrobných znalostech autora z oblasti nebeské mechaniky i hodinářství. Také svědčí o snaze dodatečně vylepšovat památky, což je názor poněkud sporný.
Část
historickáHistorická část nepřináší žádné velké překvapení. Vychází z archivních záznamů textů předchozích autorů (Táborský, Balbín, Strnad). Ani následovníci, zejména Rosický, se netajili tím, že z rukopisu Erbena převzali vše použitelné. Tuto část tedy prakticky známe.
Erben klade dobu vzniku orloje do roku 1490 a ve shodě s Táborským určuje jako autora mistra Hanuše. Datování vidí také ve shodě s vnější podobou orloje. Píše: "Co se pak dotýče roku, do kterého Táborský původ a počátek těch hodin pokládá, shoduje se dokonale s časem, z něhož pochází krásná práce kamenická bujného slohu gotického, která zevnější stranu jich ozdobuje."
Jako zajímavost uveďme krátkou komentovanou ukázku popisu orloje podle Balbína: "..spatřují se zde všechny větší svátky kalendářní napsané na okrouhlé desce, potom zlatý počet, léta přestupná, hodiny české i německé, které ukazují i bijí, a to nikoliv obojí zároveň, ale každé rozdílně v svůj náležitý čas; také tu viděti kouli slunečnou i měsícovou (obě dvě dobrým zlatem v ohni pozlacené), jak na obloze vycházejí a zase zapadají; a při tom jak měsíce přibývá i ubývá, a kdy jest plný a kdy nový; krom toho také se tu spatřuje zatmění slunce i měsíce, ...."
Erben podotýká: "v této věci byl poctivý Balbín na omylu; neb nebylo, aniž potud jest jakého stroje, jenž by zvěstoval zatmění slunce a měsíce." K tomu je však v rukopise tužkou dopsáno: "Ale p. Steinich, řed. školy P. Marie Vit. zhotovil r. 1911 Eclipsoskop." (Eclipsoskop, tedy přístroj na předpovědi zatmění (eclipses) by si žádal dalšího bádání. )
Poměrně velký prostor v této části (cca třetina textu) je věnován zejména tehdy aktuálním problémům přestavby orloje v roce 1866. Úryvek z textu popisující události kolem roku 1848 ukáže na problematiku té doby.
Již na počátku nynějšího století orloj Staroměstský opět nekonal služby své. A poněvadž tehdejší c. kr. magistrát sebrán byl největším dílem z cizích úředníkův, kteří jdouce hlavně po svém chlebě, jak o vědu a umění vůbec tak i zachování starobylých památek tohoto hlavního města zvláště měli péče málo; a také že ku každému obecnímu vydání, které převyšovalo 5 zl. potřebí bylo předcházejícího svolení c. kr. vlády zemské, jak k takovým dle tehdejšího byrokratického zdání neužitečným ano zbytečným věcem nesnadno bylo dobýti, proto zůstaven jest orloj staročeský téměř po celého půl století svému osudu. Teprve léta 1848, když měšťanstvo Pražské zase dosáhlo toho, aby jmění své obecní bez vyššího poručníkování samo sobě mohlo spravovati, nalezli se mezi ním opět mužové, kteří obrátili zření své k této někdy slavné, a nyní opovržené památce staročeského umění a vědění, aby obnovena a na časy budoucí zachována byla. Jeden v té příčině z nejhorlivějších i nejzasloužilejších mužů byl Pražský hodinář a tehdejší radní městský pan Ludvík Hainz, jehož přičiněním léta 1848 alespoň strana zevnější poněkud opravena jest. Ale skutečná důkladná i trvalá obnova těch hodin, která za bedlivějšího řízení snad ani po celé století žádné nákladnější správky vyhledávati nebude, vykonána jest teprve v letech 1865 a 1866.
Zatímco si dovedeme představit archiváře jako průvodce historií, druhé dvě části nás tématem trochu překvapí. V úvodu druhé části se autor sice ještě vrací ke smyslu přestavby orloje, pak se ale věnuje zejména vysvětlení astronomického ciferníku. Calkový názor vystihují následující tři věty.
Nyní však, když to dílo, jež po několik století bylo takřka mrtvé, mělo býti opraveno tak, aby zas ožilo a dále konalo služby své, vyskytla se ještě jedna příčina ku pravému jeho posouzení, totiž ta, aby vyhovělo také požadavkům časů nynějších. Toho bylo zvláště proto potřebí, že se při bedlivém prozkoumání jeho ohledalo, že tu neběží o pouhou správku stářím pokaženého stroje, nýbrž o skutečné dokonání díla, ježto prvé nikdy nebylo dokonáno a které se svou velkolepou myšlénkou, ale také i ve vší nedokonalosti technické času svého došlo nás, aby bylo ku konci svému přivedeno, a protož musilo se při nastávajícím obnovení těch hodin především hleděti k tomu, aby pro zachování starobylého jich rázu podrželo se původních částí vnitřního i zevnějšího jich ústrojí vše, co se může podržeti, i aby to dílo umělecké budoucně též služby konalo, jakož bylo v úmyslu tvůrcově; aby části nové, které se starými mají spojeny býti, ve vší bedlivosti byly provedeny, i aby konečně to dílo, až bude hotovo, podle možnosti před všelikou škodou bylo ochráněno a tak zachováno, aby bez přerušení po mnohá léta konati mohlo služby své. A podle toho napřed ustanoveného pravidla zachovali se svědomitě mužové praktičtí, jimž tato práce byla svěřena, i provedli velmi zdařile úlohu svou.
Trochu z toho vyplývá snaha té doby vylepšovat památky, což i u technického zařízení je diskutabilní. Nicméně množina vylepšení byla celkem citlivě provedena. Udivuje pouze, že staré řešení nebylo nikde uloženo. V žádném muzeu nenajdeme například původní vřetenový krokový mechanismus.
Dále autor zejména podrobně popisuje nebeskou mechaniku a astroláb. (Chybnou "konstrukci" Erbena jsme rozebrali na samostatné stránce.) Text vychází z toho, že "Hlavní úkol vědy hvězdářské jest, aby vyhledala zákony, dle kterých tělesa nebeská na svých zavřitých drahách se pohybují, i aby naleznouc ty zákony, vyslovila je čísly." Podrobně vysvětluje střední doby oběhů, rozdíl mezi hvězdným dnem a dnem slunečným, pohyb denní a pohyb roční. Při tom používá velmi půvabná slova jako je sluník (ekliptika), křivice (křivka), cifrák (ciferník), měna (fáze Měsíce), jednostejný (rovnoměrný), odklona (deklinace) atd. I verš se vloudí: "...když jedna rafie, zas druhou zakryje ....". V úryvku o nerovnoměrných hodinách můžete dobový jazyk posoudit.
Nerovní musili ovšem ti dílcové býti v rozličných časech ročních, protože jsou vždy částí dvanáctou oblouku denního, jejž slunce vykonává, tento pak oblouk není po celý rok jednostejný, nýbrž časy ročními se mění. Jen jedna stálina byla mezi těmi dílci, totiž ta, že šestá hodina babylonská vždy připadala v pravé poledne; ....
I ačkoli se tyto přirozené hodiny ku potřebám obecného života za míru časovou nehodí, nechtěli jich předce pominouti předkové naši, ale užili jich k účelům astrologickým čili hvězdosloveckým, a proto také nad kruhem hodinovým na zdi přidělána byla zároveň deska hodin planetních. Když posléze radnici přestavovali, nevidělo se jim toho potřebí, aby hověli středověkému blouznění, a nedali té desky hodin planetních obnoviti. Není také v úmyslu spisku tohoto, aby se včecko vyříkalo, co bývalo a čeho již sešlo; nýbrž jen tolik budiž uvedeno, kolik třeba; aby se porozumělo tomu, co jest.
Prakticky celá část rukopisu se věnuje tomu co, jak a proč lze na astronomickém ciferníku odečíst. Autor to v závěru shrnuje do 7 bodů.
Když nyní již hodiny jdou dobře, můžeme na desce hodinové každého času poznati věci tyto:
Kalendářnímu kolu se rukopis vyhýbá a odkazuje čtenáře na tisk Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici z roku 1867. Text se připisuje opět K. J. Erbenovi ačkoliv také zde není autor uveden.
Na závěr této části rukopisu je jen krátká pasáž o "o některých věcech mechanických, které ustanoveny jsouce jen za ozdobu a ku podívání sprostšího lidu, také strojem těch hodin oživují, pohybujíce se." Apoštolům je věnována pouze jedna věta.
Tato část asi překvapí nejvíce. Obsahuje veškeré výpočty převodových poměrů jednotlivých kol v závislosti na astronomických hodnotách. Vyčísluje dokonce velikost chyb způsobených celočíselným poměrem zubů kol. Obsahuje poměrně podrobný popis mechanizmu, který se odvolává na několik výkresů. Výkresy se však nezachovaly.
Uvádí i doporučení orlojníkovi, co a kdy nastavovat. Krátce řečeno, nemá se za běžného provozu nastavovat nic, neboť během let se tu a tam orloj z libovolných důvodů zastaví a pak se všechna nastavení obnoví. V běžném provozu jde orloj dostatečně přesně i díky řídícímu chronometru a vloženým upřesňovacím soukolím.
Celý text v PDF: Erben, Karel Jaromír: Zpráva o starobylém orloji na radnici Starého města Pražského, 1867, rukopis 3412, Archiv hl.m.Prahy.
Text: Karel Jaromír Erben a Petr Král