Mistr Hanuš z Růže nebo Jan Růže? Příliš často se dnes objevuje různá forma jména tohoto hodináře a správce Pražského orloje. Je Růže přezdívka nebo predikát?? Pro sjednocení názoru uvádíme historický přehled vývoje používání jeho jména:
Nejstarší písemné doklady vztahující se k osobě později ztotožňované s tzv. Mistrem Hanušem pocházejí z konce 15. století. V městských účetních a řemeslnických knihách se tato osoba objevuje výhradně pod jménem Jan Růže, popř. v latinské podobě Johannes Ruz či Johannes dictus Ruz.¹ Forma s přídomkem dictus jasně dokládá, že „Růže“ představuje přezdívkové či příjmenné označení, nikoli údaj o místním původu. V této nejstarší pramenné vrstvě se jméno „Hanuš“ vůbec nevyskytuje a neexistuje ani jakákoli podoba s předložkou „z“.
Zásadní zlom v jmenné tradici představuje Zpráva o orloji pražském Jana Táborského z Klokotské Hory z roku 1570. Zde se poprvé objevuje označení „mistr Hanuš“, a to bez uvedení křestního jména či příjmení.² Táborský pracuje výhradně s tradovaným jménem Hanuš, aniž by jej spojoval s osobou Jana Růže známou z archivních pramenů.
V barokní a raně novověké literatuře se již ustaluje výhradně podoba „mistr Hanuš“, která se objevuje v kronikách, vlastivědných textech i v lidových pověstech.³ Jméno Jan ani příjmení Růže se v této fázi neuplatňuje a postava Mistra Hanuše se definitivně odděluje od archivně doložené osoby.
Teprve v průběhu 19. století, s rozvojem kritického historického bádání, dochází ke ztotožnění literární postavy Mistra Hanuše s historicky doloženou osobou Jana Růže.⁴ Badatelé začínají obě jména spojovat, přičemž se současně objevuje i nová, pramenně problematická podoba „Hanuš z Růže“. Ta vzniká pravděpodobně chybným výkladem latinského spojení dictus Ruz jako místního predikátu namísto přezdívky.
Václav Rosický ve své práci Staroměstský orloj v Praze (1923) používá kompromisní formu „mistr Hanuš (Jan Růže)”.⁵ Hlavním jménem zůstává Hanuš, avšak systematicky je uváděno i archivně doložené jméno Jan Růže. Tento způsob označení představuje přechod mezi starší legendární tradicí a moderním pramenným přístupem.
Zásadní obrat přinášejí práce Zdeňka Horského, zejména od 60. let 20. století. Horský důsledně vychází z archivních pramenů a jako základní historické jméno používá výhradně „Jan Růže“.⁶ Označení „mistr Hanuš“ hodnotí jako pozdní tradiční pojmenování vzniklé až v 16. století a podobu „z Růže“ výslovně odmítá jako novověký omyl.
V současné odborné historiografii převažuje označení „Jan Růže, zvaný Hanuš“, případně „Hanuš, zvaný Růže“. Tím je respektována jak archivní jmenná forma z konce 15. století, tak i existence pozdější literární tradice. Podoba „Hanuš z Růže“ je dnes považována za sekundární a jazykově chybně vzniklou.
Petr Král na základě pramenů od AI